Už na začátku reportáže říkám narovinu, že tenhle zápas se zařadil mezi ty, na které se prostě nezapomíná a v myšlenkách se k nim vracíme ještě několik sezón. Do zápasu jsme nastoupili konečně bez dešťového doprovodu a téměř v kompletním složení. Jediný, kdo na zápase chyběl byl předem omluvený Duda. První šanci si vypracoval soupeř, ovšem jeho sólový pokus z hranice vápna Majer zlikvidoval včasným vyběhnutím. Na druhé straně jsme se dostali do několika šancí, ale naši střelci neměli při zakončeních štěstí. Asi největší akci spálili Sedmík s Mezerou, kteří několikrát pálili jen do gólmana. Svou troškou do mlýna přispěl i van der Hoeven, jehož střela pod břevno soupeřova gólmana pořádně protáhla. Z další akce na druhé straně hřiště ale Kněžice skórovaly. Dalekonosnou střelu trošku olízl Sahulův loket a projektil zamířil přímo do Majerovy šibenice. Snažili jsme se na gól odpovědět, ale Sedmíkova střela skončila jen na tyči. Aktivita se nám nedala upřít, ovšem ve finální fázi jsme vždy pohořeli. Kněžice zakrátko přidaly i druhý gól, kdy po rozehrání přímého kopu jeden útočník z úhlu přehodil Majera. To už jsme cítili, že tenhle výsledek si za rámeček nedáme, ale přesto jsme se nenechali zlomit. Do konce prvního poločasu jsem se snažili být aktivní a rozehrát se.

Během přestávky jsme se shodli, že se hru pokusíme trochu otevřít a přihrávky budou hledat Mezeru, jehož pohyb byl skvělý, ovšem bez užitku. Hned první dvouminutovka nás ovšem polila ledovou vodou. Prudkou nahrávku na zadní tyč totiž hráč Kněžic z voleje napálil do prázdné branky. Sám nedokážu říct jak je možné, že jsme se nesesypali. I když naše hra občas nebyla ideální, hlavně co se rozehrávek týče, pořád to nebyl typický obraz zmaru. Jak jsem se již zmínil, často jsme soupeři nabízeli akce sami. Jednou, když naši obránci zkazili rozehrávku, hrozilo akutní nebezpečí útoku dva na jednoho. Jeden z útočníků však nahrál kolegovi nepřesně. V této pasáži hry nám hodně pomohly nepřesné střely soupeře. To nás zřejmě nastartovalo kupředu. Zápas se pomalu překlopil do své poslední čtvrtiny a stále jsme prohrávali 0:3. Tehdy rozhodčí pískl přímý kop proti Kněžicím. Na jeho exekuci se postavil Mezera, jehož přesná bomba pod víko nám dodala energii do dalších minut. Za necelé dvě minuty se u středu hřiště ujal míče Mezera a aktivním pohybem se prodral až před gólmana, kterému svým jedovatým zakončením nedal jedinou šanci. Jestli nás první gól nabudil, pak nám tento stříknul koncentrované odhodlání do žil. Soupeř se občas jen divil jak dokázal připustit takovéhle drama, ovšem do žádné velké akce se nedostal. Asi největší nebezpečí způsobila skákavá tečovaná střela, kterou však náš brankář vyškrábl od tyčky. Necelých pět minut před koncem zápasu se jako dejá vu opakoval druhý gól. Mezera se tak po velmi dlouhé době stal hráčem, který dokázal vystřelit hattrick. Posledních pět minut se neslo ve velmi vyhrocené atmosféře, kdy soupeř obviňoval rozhodčího, že Mezerovy góly byly po faulech a naši hráči se báli, že by mohli o remízu přijít. Když přišel toužebně očekávaný hvizd, hráči se v eufórii objali a slavili jakoby postoupili do vyšší ligy. Vzhledem k průběhu zápasu je však podobná reakce naprosto namístě.