Naši první sezónu v sedmé lize jsme sehráli s týmem, který postoupil z prvního místa osmé ligy beze ztráty bodu. Chtě nechtě jsme byli odsouzeni do role outsiderů. Po prvním poločase se nám podařilo udržet bezbrankovou remízu, což nám dávalo do druhé půle jistou šanci. Bohužel jsme brzy inkasovali. Ještě že krátce poté srovnal kapitán Brychta. Pak se hrál dlouho vyrovnaný fotbal. To se mohlo změnit, když rozhodčí nařídil penaltu proti našemu soupeři. K ní se postavil náš nový hráč Milan Parma. Bohužel mířil doprostřed brány, pro gólmana to tedy nebyl problém. Když už to vypadalo na dělbu bodů, dostali jsme se do protiútoku tři na jednoho, po ukázkové kombinaci po ose Coufal - Fišer - Parma - Pleško, zakončoval posledně jmenovaný do prázdné brány. Po utkání explodoval ohňostroj radosti. Tohle se nám dosud nepodařilo. Tento zápas bych zařadil mezi vrcholové v celé naší historii. Všichni naši hráči spolehlivě napadali a plnili všechny taktické pokyny. Jen tak dál.
Jindřich Brychta:
Popsal bys nám svůj gól?
Dostal jsem dobrou přihrávku, zkusil jsem kličku, která mi vyšla a najednou jsem byl sám před brankářem. Míč jsem měl u levé nohy, nezbývalo mi nic, než vystřelit. Plácl jsem do toho a brankář se jen otočil. Nečekal jsem ale, že tam projde.
Pavel Pleško:
Ty jsi snad svůj gól dal z nulového úhlu!
Ne, to asi jen tak vypadalo, vlastně jsem byl asi metr a půl od branky. Chtěl jsem To kopnout pravačkou, ale prováhal jsem ten pravý okamžik, tak jsem to zkusil levou. A vyšlo to.