Už před zápasem jsme věděli, že nás nečeká vůbec nic snadného. Soupeř během pěti kol ještě neztratil ani jeden bod a jeho skóre 24:6 bylo opravdu úctyhodné. Nám do karet nehrálo hned několik věcí. Marodka případně jiné povinnosti nám společnými silami odrovnaly velkou část kádru – chyběli oba Miroslavové Benda i Novák, Matěj Urban a Ondřej Musil. Petr Novák mladší navíc do utkání nastupoval s bolestí zad a nevěděl, zda zápas dohraje. Už v upoutávce na zápas jsem psal, že pokud cheme uspět, musíme hodit za hlavu „já“ a soustředit se na „my“. A to se nám dařilo. Především v prvním poločase jsme předváděli fotbal, který u nás nebyl několik sezón k vidění. Zodpovědná hra odzadu, přesné přihrávky a hlavně – sebeobětování vlastního ega pro tým. O to smutnější bylo, že se jako první dostal do vedení soupeř. Na naši bránu moc střel nešlo, za což vděčíme pozorné obraně. Tvrdá přízemní střela přesto prošla až do sítě. Brankář Majer po ní sice skočil, míč ho plesknul do dlaně, ale střela měla tak velkou rychlost, že to pro ni nebyla žádná překážka. Za pár minut mohlo být vyrovnáno. Petr Novák prokličkoval útočným pásmem a svojí bombu poslal, k naší smůle, přímo do zadní tyčky. Velkou šanci spálilo i duo Erik Novák – Patrik Svoboda. První jmenovaný se zhostil přímého kopu, který brankář vytěsnil jen na hranici vápna, tam už číhal připravený Svoboda, který pálil z voleje - bohužel vedle. Poločas tedy skončil poměrně vyrovnaně a jednogólové manko slibovalo, že je pořád o co hrát.

Druhý poločas se nesl ve velmi podobném duchu. Přesto bychom jeden rozdíl našli. Tím byla atmosféra. Soupeř nehrál v rukavičkách a i naši hráči začali tu a tam oplácet stejnou mincí. Z toho pramenily hádky a spory. Jeden z přímých kopů skončil v naší síti. Soupeř nečekal na hvizd a zatímco Majer teprve říkal, kolik chce hráčů do zdi, míč už letěl vzduchem. Náš brankář se po něm ještě snažil skočit, ale střela letěla na druhý konec brány, než kde stál. Prohrávali jsme o dvě branky a začalo se zdát, že naděje na nějaký solidní výsledek zmizí v nenávratnu. Pak se ale začaly věci obracet. Rozehrávali jsme přímý kop prakticky jen pár centimetrů od hranice soupeřova vápna. Rozehrávky se ujal Erik Novák, který poslal míč půl metru směrem do osy hřiště, kde už čekal Petr Novák. Jeho dělovka zamířila přímo mezi dva hráče zdi a nechytatelným způsobem rozvlnila síť. Byli jsme znovu ve hře. Šance ale mohly rychle zhasnout. Hráči píp se hrnuli do útoku a snažili se skórovat. Naštěstí pro nás ale obrana všechny pokusy včas odvrátila. A že těch situací, kdy to hořelo bylo hodně. Za všechny můžeme jmenovat střelu do brankářova protipohybu, kterou gólman vykopnul kolenem, nebo naopak jeho chybu při sbírání vysokého míče. Poločas byl zhruba ve své polovině, když Erik Novák vyslal Petra Nováka do útoku. Náš kanonýr se nemýlil. Bylo vyrovnáno. V našem týmu propukla euforie a soupeř jen stěží skrýval svou frustraci. Zbývalo jen několik minut a každý, kdo byl na hřišti moc dobře věděl, že to nebude nic snadného. A měl pravdu. Soupeř se tlačil do útoku a všemi silami se snažil vsítit gól. Nejnebezpečnější byla vysoká střela mířící pod břevno, která byla navíc schovaná za obránci. Naštěstí ale brankář stál na správném místě. Jak čas ubíhal, hrál soupeř čím dál tvrději. Občas se dokonce zdálo, že dojde k potyčce, ale naštěstí se vždycky podařilo emoce utlumit. Když sudí naposledy písknul, mohli jsme se radovat. Minimálně za předvedenou hru v první půli jsme si body zasloužili. Ostatně je to paradox. V prvním poločase jsme hráli jako z partesu, ale nedali jsme góly a prohrávali jsme. Ve druhé půli jsme sem tam udělali chybu, ale dvakrát jsme se trefili a utkání skončili zřejmě zaslouženou remízou. Celý tým se shoduje, že šlo o nejzdařilejší výkon Leaders za poslední roky. Pokud stejným způsobem přistoupíme i k dalším zápasům, pak se nemáme čeho bát. Všem hráčům, kteří do záapsu nastoupili patří velký a upřímný dík za předvedený výkon.