U reportáží ze zápasu jako je tento si vždycky kladu otázku jak začít? V hlavě i víří tolik myšlenek, ale do reportáže se vše nevejde. Ať už měli hráči důvody jakékoliv, v důsledku jsme se necelých deset minut před zápasem sešli ve třech. Jeden gólman a dva hráči do pole. Naštěstí s malým zpožděním dorazili ještě další dva hráči a náš tým byl kompletní. No, uznávám, že kompletní není vůbec správné slovo. Bylo nás zkrátka jen tolik abychom nekontumovali. Každý z pětice van der Hoeven, Sedmík, Vlach, Javorský, Majer si může říct, že díky tomu, že přišel, zachránil svému týmu dva body. Zápas samotný se odvíjel podle přede očekávaného scénáře. Stáhli jsme se před vlastní bránu a snažili se odrážet útoky soupeře. Jelikož jsme hráli v oslabení, byl to velmi těžký úkol, ale i díky Martinu Javorskému, který odvedl nadstandardní výkon jsme drželi čisté konto. Jako jediný vysunutý hráč působil Karel Sedmík, který se občas dokázal prosmýknout do útoku a dal tak svým spoluhráčům možnost si alespoň na chvíli vydechnout. První gól ale dlouho nepřicházel. Blížil se konec poločasu a při jedné akci trefili útočníci našeho brankáře míčem do nosu. Po krátkém ošetření se znovu pokračovalo a stačila jen necelá půlminuta a Majer lovil míč ze sítě. Zda byl ještě otřesen není jisté, každopádně jsme prohrávali. V dalších minutách se znovu opakoval stejný scénář, tedy obléhání našeho vápna. Při jednom odkopu trefil van der Hoeven soupeře z bezprostřední blízkosti do ucha, na nedobrovolné hlavičky to tedy bylo 1:1 a zanedlouho tak vypadalo i skóre. Karel Sedmík pláchnul svým pronásledovatelům, a přestřelil brankáře. Stejný hráč mohl o chvíli později přidat i durhou branku když zachytil nedbalou rozehrávku soupeře. Jeho padáček ale narazil do břevna soupeřovy branky.

Druhý poločas se nesl ve stejném duchu. Jen nám pomalu ubývalo sil a tak soupeř, který měl k dispozici slušně zaplněnou střídačku přebíral iniciativu ještě víc. Zápas prakticky rozhodly dva slepené góly z úvodu druhé půle, ze kterých jsme se jen horko těžko vzpamatovávali. Po zbytek poločasu se nám znovu dařilo bránit se a občas se nám naskytla i možnost k útoku, ale nic z toho nebylo. Na závěr poločasu jsme znovu lehce polevili a soupeř se před naší brankou zjevoval častěji. Důsledkem toho byly dva další míče v naší síti. Když rozhodčí odpískal konec, byli jsme rádi, že máme tohle trápení za sebou. Vše hráčům chci vyseknout hlubokou poklonu za to jak obětavě bojovali o každý centimetr hřiště a neustále se snažili získat míč. Pořád ale na patře zůstává jistá pachuť. Nemůžu se zbavit dojmu, že kdybychom k tomuto zápasu nastoupili v kompletní sestavě, o body bychom se bát nemuseli.