Zápas jsme nezačali vůbec špatně a vyráželi jsme do nadějných protiútoků. Naopak soupeř naši kasu příliš neohrozil. Jen škoda, že jsme svoje šance nedokázali přetavit v góly. První vážnou šanci před naší brankou vyřešil pohotový Javorský, který z brankové čáry odhlavičkoval Majerem tečovaný míč. O pár minut později se ale balón nešťastně otřel o tělo našeho obránce a změnil směr, na což už náš brankář nezareagoval. Náš tým se dostal o několik minut později do dvou samostatných úniků, ale van der Hoeven bohužel míč do sítě nedostal. Teprve až když se Kameník prodral podél obránců a naservíroval nahrávku volnému Bendovi, mohl náš kapitán vyrovnat. Plichtu jsme ale dlouho neudrželi. Krátce před koncem druhého poločasu se před Majerem objevil nehlídaný soupeř, který procedil balón mezi jeho paží a tělem. Zpomalený míč pak dorazil do brány jeden ze soupeřů.

Druhý poločas přinesl podobný obraz hry, ale také mnohem více hrubek v naší rozehrávce, ve které to hodně často povážlivě vrzalo. Však se také soupeřovi útočníci před naším brankářem ocitali častěji než by bylo zdrávo. Asi nejnebezpečnější byla střela do šibenice, kterou ale Majer s vypětím sil vyškrábnul. Na druhé straně hřiště dostal náš tým výhodu přímého kopu. K jeho exekuci se postavil Benda, který střílenou nahrávkou našel nohu číhajícího Kameníka a ten si připsal vyrovnávací branku. Ale ani tentokrát jsme ale tento nadějný výsledek neudrželi. Dva slepené góly způsobily, že nám soupeř utekl a když k tomu přidáme naši tradiční bolístku, tedy neproměňování šancí, dostaneme se k tomu, že jsme znovu prohráli. Tentokrát 4:2.