Už před úvodním výkopem jsme se dohodli, že si poslední zápas sezóny, který už stejně na našem sestupu nic nezmění, maximálně užijeme. Nástupem na sněhem posypané hřiště naše odhodlání nekleslo. Naopak. Hned první vážná šance skončila gólem. Miroslav Benda zařadil vyšší rychlostní stupeň a prosmýkl se skrz obranu. Svou následnou dělovkou nedal brankáři šanci a náš tým šel do vedení. I když to nikdo v tuto chvíli ještě netušil, Bendův střelecký gólostroj se teprve rozjížděl. Druhý zářez na pažbě si náš hvězdný útočník mohl vypilovat o pár minut později. Situace byla znovu prakticky stejná. Rychlý pohyb našeho střelce směrem dopředu a z poměrně velkého úhlu střela na zadní tyč branky. Dvougólové vedení nám ale dlouho nezůstalo. Soupeř se z ledové sprchy osmělil do útoku, ale jeho útoky nebyly příliš přesné, teprve až hlavička po rohu propadla Majerovi pod tělem a bylo to 2:1. Soupeř si začal víc dovolovat a obrana měla plné ruce práce. Většinu balónů obětavým způsobem zablokoval hlavně Pavel Vlach, ale ani ostatní obránci se nechtěli nechat zahanbit a zodpovědně plnili své obranné úkoly. Jenže soupeř byl v této fázi hry aktivnějším týmem. Ale naši hráči to tak nechtěli nechat. Bendovo střelecké kralování na chviličku přerušil kapitán van der Hoeven, který podařenou střelou k tyči zvyšoval na 3:1. Pak se ale do střelecké listiny zapisoval pouze náš blonďatý ďábel. Nejprve zopakoval stejnou fintu, která se mu vyplatila při druhé brance, čímž zkompletoval hattrick a jen o pár minut později lovil brankář míč ze sítě podruhé – jedovatá střela schovaná za obránce znamenala zvýšení už na 5:1. V dalších minutách se naši útočníci snažili přidat další branku, ovšem Sedmík se zamotal do kliček a Benda svou střelu poslal dnes výjimečně vedle. Soupeř skóroval až z nenápadné akce, která by se dala zhodnotit podle známého – když nevíš, co s míčem – vystřel. Vysoký ledabyle kopnutý balón překvapil našeho vyběhnutého brankáře, který mu už nedokázal zabránit v cestě do šibenice naší branky.
Druhý poločas jsme zahájili trochu bojácně. Jako kdybychom ani nemohli věřit tomu, že se čtvrtým týmem tabulky hrajeme takhle jasnou partii. Svůj díl n tom nesla i zvýšená aktivita soupeře, který se před naší brankou objevoval častěji než by bylo zdrávo. A jeho aktivita s sebou, bohužel pro nás, nesla góly. Na 5:3 snižoval soupeř po ostré ráně, kterou sice Majer vystihl, ale mezi kopačkou útočníka a naší brankou se míči do cesty postavila Vlachova záda, která změnila jeho směr k druhé tyči. Šošo tým cítil šanci na gól a proto útočil dál. Možnost čtvrtého přesného zásahu ale dostali jako na stříbrném podnose, když Vlachovi při rozehrávce sklouzl mokrý míč z kopačky. Jako blaničtí rytíři, kteří mají vystoupit až bude Čechům nejhůře, se v této těžké chvíli znovu na scéně objevil Benda. Jeho gól na 6:4 byl výsledkem dobrého napadání ze strany van der Hoevena, který našemu forvardovi poslal lahůdkový míč do stoprocentní příležitosti a na 7:4 skóroval Benda znovu po skvělém gólu, které zakončil jak jinak než střelou na zadní tyč. Za večer tak tenhle útočník získal už druhý hattrick. A mohlo to být ještě víc, jenže s jeho dalšími střeleckými pokusy, stejně jako se střelami ostatních hráč Leaders si brankář a obrana soupeře poradili. Poslední gólový zápis ale patřil Šošo týmu. V téměř samostatném úniku dokázal útočník soupeře skórovat podél našeho vyběhnuvšího brankáře. Náš cíl, rozloučit se s devátou ligou se ctí a sestupovat se vztyčenou hlavou se nám tedy splnit podařilo a pevně věřím tomu, že pokud budeme v těchto výkonech pokračovat i nadále, nemusíme se v desáté lize na jaře bát.
Miroslav Benda:
Jak hodnotíš náš poslední zápas sezóny?
Já jej můžu hodnotit jen kladně, protože mně osobně se hrálo skvěle, soupeř byl technicky velmi zdatný, ale vůbec nehrál zákeřně, takže mi to naprosto vyhovovalo. Z naší strany ze zápas samozřejmě povedl, vyhráli jsme.
Podařilo se ti síť rozvlnit celkem šestkrát, což klubové statistiky ještě nepamatují. V čem bylo tohle utkání tak výjimečné, že ti takhle sedlo?
Výjimečné bylo především tím, že soupeř hrál opravdu jen fotbal a bylo to jen o nohách s míčem, bez obvyklých loktů v obličeji, strkání a zákeřností. Nemusel jsem se bát, že když udělám obránci kličku, tak skončím na zemi s prošlápnutým kotníkem nebo tak podobně. Takže jsem byl maximálně v pohodě, věřil jsem si a taky to bylo těma "staronovýma" botama(smích) to se ví.
Ze kterého gólu máš největší radost? Který se ti podle tebe nejvíc povedl?
Líbily se mi všechny, ale nejvíc asi ze druhýho, protože jsem před tím obešel tři nebo čtyři hráče. To vždycky potěší, když obránce posadíte na zadek.
Vedli jsme 5:2, ale pak jsme dovolili soupeři vstřelit kontaktní gól, nebál ses o výsledek v téhle pasáži?
No upřímně řečeno, jen chvilku, protože jsem si fakt věřil a soupeř mi toho dovolil tolik, že jsem si říkal, že jich tam ještě pár nasázím, takže by se to zase kdyžtak otočilo.
Koho bys za jeho výkon proti Šošo týmu nejvíc chtěl pochválit?
Tak hodně se mi líbil Pavel, který si ale svůj tradičně skvělý výkon v obraně trochu kazil rozehrávkou, která mu zatím moc nejde, pak Kubu, protože i když si moc nezahrál, tak odehrál kvalitní minuty a určitě Demieho, protože jeden gól dal a při dalších skvěle podržel míč a ideálně přihrával...