Vstup do utkání jsme měli jako z říše snů. Vlach nahrál k lajně Kottinkovi, který míč zatáhl do útoku a pak jej naservíroval před odkrytou branku, kde čekal hlídaný Klíma. Náš útočník ale přeci jen stihl usměrnit dráhu míče o braky. Z radosti jsme se ani nestačili vzpamatovat a už jsme měli další zářez na pažbě. Dva hlavní aktéři z minulého gólu si vyměnili role. Klímovu tvrdou ránu brankář Starletu jen vyrazil před sebe, ale hbitý Kottink míč doběhl a z voleje poslal míč do branky. Nikdo ale v tu chvíli netušil, že ej to z naší strany do konce zápasu všechno. Pak začal úřadovat soupeř, který nejprve překonal Majera jesličkami a pak to šlo ráz na ráz. Góly se začaly do naší brány sypat jeden po druhém a na hráčích se projevovala nervozita, která jim svázala nohy. Nakonec jsme slyšeli přestávkový hvizd při skóre 2:5.

Druhý poločas jsme zahájili mnohem opatrněji než ten první a ani soupeř se do útoku příliš netlačil. Ono se ani není co divit, sám asi cítil, že už se nebude muset moc snažit. I přesto jsme si dokázali vypracovat několik šancí. Jenže ani Kottink ani Benda neměli v zakončení potřebné štěstí. Udeřil proto Starlet. Šestý gól přišel po poměrně lehké střele, sedmý gól jsme si dali bohužel sami a osmý byl nádherný Angličan!. Mohlo být ještě hůř kdyby v obraně hrající David Smejkal obětavě nezblokoval několik soupeřových střel a kdyby Klíma při jedné nebezpečné akci neodkopl míč do autu. Jinak ale byla naše hra marnost nad marnost. Naprosto chyběla klidná rozehrávka od branky, na kterou jsme se v loňském ročníku mohli tolikrát spolehnout. Nakonec můžeme být ještě rádi, že jsme nedostali desítku.