Tento zápas by se dal charakterizovat přízvisky zvláštní, netypický, bez náboje, bez jiskry s četnými vnitřními problémy. Zápas měl celý odchytat Smejkal, který se pro začátek postavil do branky. Naši hráči na soupeře vletěli se silou uragánu a hned z první akce překvapili po celý zápas nevýrazného soupeřova brankáře. Na tomto gólu měla lví podíl hlavně nově sestavená útočná dvojice Anděl - Pleško. Z nichž druhý jmenovaný slavil gól. Zpátky do reality všedního dne nás však vrátilo rychlé soupeřovo vyrovnání, když Smejkal propustil poměrně lehkou střelu k tyči. Naši hráči se ale nevzdali a stále útočili. Díky neustálému napadání při rozehrávce se naši hráči tlačili do šancí, ovšem jak Brychta, Poukar i Vlach své projektily poslaly více či méně vedle. Pavlu Pleškovi se vyplatilo žádnou akci nevzdat a díky důraznosti přeci jen dotlačil míč do branky. Ani to však nebylo všechno. Soupeř se jal ostřelovat Smejkalovu branku a štěstí, které při našem brankáři stálo v jiných zápasech, se od něj pro dnešek otočilo. Rychle bylo srovnáno, když Smejkal odrazil míč rukama od země do branky. Při třetím rychlém gólu dostal Majer pokyn, aby s převlékl do výstroje. Ještě než tak učinil, přidala Boca umístěnou přízemní střelou k tyči čtvrtý gól. Do branky se postavil Majer po pátém gólu. Jen se postavil do branky, zavelel Sedmík ke snížení. Jeho přesná střela brankáře překvapila a náš tým tak prohrával jen o dva góly. Tak tedy skončil první, na góly nejbohatší, poločas.
Do druhého jsme vstoupili s odhodláním hrát alespoň tak, jak jsme dohrávali půli první, tedy aktivně a se snahou ostřelovat soupeřova brankáře ze všech pozic. Bohužel to však byl soupeř, kdo udeřil. Při soupeřově protiútoku zaspali naši útočníci, kteří se nestihli vrátit a Boca tak běžela v brejku dva na jednoho. Soupeřův útočník vzal zodpovědnost na sebe a Majera propálil. Zanedlouho bylo ještě hůře, když náš brankář stupidně podcenil soupeřovu kličku, jakoby zamrzl na místě a dovolil mu střílet byť z velkého úhlu do odkryté branky. Na příznivějších 4:7 snížil Vladimír Anděl, který zužitkoval chybné vyběhnutí soupeřova brankáře a rychle zavěsil. Soupeř mohl přidat třetí gól při přímém kopu, kdy Majer udělal znovu chybu při stavění zdi, ale obstřelení bylo pomalé, takže jej pokryl. Další chybný zákrok však předvedl o pár minut později, kdy podcenil dalekonosnou střelu k tyči, po které sice skočil, ale nebylo to nic platné. Už to vypadalo na čtyřgólový rozdíl, ovšem naši hráči stále bojovali. Musím vyzvednout hlavně roli Miroslava Nováka, který často svými stahovačkami dokázal soupeře obrat o míč a pak jej vyvézt od branky. Tato pasáž hry byla poznamenána i jedním nepříjemným momentem. Jan Poukar sváděl tvrdý souboj se soupeř a pak najednou spadl k zemi. Předběžná diagnóza zněla vykloubené rameno, hráč se po utkání odebral na ortopedii místní nemocnice. O jeho stavu se dočtete na straně Marodka. Zápas se chýlil ke konci, náš tým kombinoval u vlastní branky a nikdo nečekal žádnou změnu skóre. Vtom se však Antonín Mičán rozhodl nahrát vysokým lobem některému z útočníků. Míč však byl příliš dlouhý a místo aby skončil na noze spoluhráče, pokračoval ve svém letu až zaplul pod břevno. Tím náš tým snížil na konečných 5:8.
Karel Sedmík:
Jak jsi viděl zápas?
Vypadalo to nadějně, oni nic extra nehráli, jenže my jsme nedávali góly. Zrovna já jsem nedal asi pět šancí. Vpředu nám to moc nešlo.
Proč jsi nedal svoje šance??
Všechno to šlo sice do brány, ale většinou do gólmana, prostě jsem to zkazil.
Proč padlo tolik gólů?
Myslím, že jsme špatně přistupovali k obraně a pořád jen stříleli.
Miroslav Novák:
Jak jsi viděl zápas?
Nepodali jsme zase až tak špatný výkon, Andi a Pleško nás hodně podrželi a popotáhli kupředu, bohužel sice ze začátku ostatním příliš nenahrávali. To rozhodilo psychiku ostatních hráčů, nebo spíše těch slabších z nás, kteří psychicky neunesli to, že někdo hraje lépe než oni. Takže mi přišlo, že se na to vybodli. Pak jsme hráli bez tří či čtyř hráčů, kteří se chovali naštvaně, egoisticky a sebestředně a na to jsme možná doplatili. Ze začátku nás bohužel nepodržel brankář, po výměně se to moc nezlepšilo, tým prostě neměl chuť ve druhé půli zvítězit. Jinak bych se chtěl omluvit brankáři Davidovi, že jsem jej poslal na střídačku tak brzo.
Který gól, dle tebe, rozhodl utkání?
Myslím, že to byla ta pasáž, kdy jsme hráli 2:2 a najednou to narostlo na 5:2. Zničehonic jsme dostali plno gólů a to nás dostalo.
Jak to vidíš do posledního utkání - hrajeme s týmem, který má stejně bodů jako my, tudíž to asi bude přímý souboj o záchranu.
Hlavně se musí všichni vykašlat na to, jací chtějí být páni, že oni jsou nejlepší, jako to bylo dneska. Všichni musí hrát týmově. Hlavně se neohlížet na sebe, na osobní statistiky, prostě hrát jako tým. A pokud budeme chtít takto hrát, tak by neměl tým prohrát.
Kdo by měl chytat?
V tomhle nemám jasno, to se musí domluvit brankáři mezi sebou, jsou nastejno. Nemůžu rozhodovat o všem
Řekl bys dva naše nejlepší hráče?
Nevím, s Tondou se mi v obraně hrálo skvěle. Tak bych dal asi Tondu. A pak určitě Andiho.
jak jsi viděl to Poukarovo zranění?
Viděl jsem to zblízka, protože jsem stál za ním. Byla to prasečinka, takových soubojů tam bylo víc. Občas člověk prostě udělá tvrdší zákrok aniž by o tom věděl, jen jsem od toho faulujícího neslyšel omluvu, což mne docela naštvalo. To se opravdu nedělá.
Jak to vidí Marek Mašát:
Včerejší zápas byl z našeho pohledu velice důležitý a zároveň i neobvyklý. Poprvé jsme v této sezóně hráli ve večerní hodině, venku byla zima, to už ani není počasí vhodné pro fotbal a za náš tým nastoupili po delší době staronové tváře.
Tento report se mi nepíše moc vesele a ani mi tak nebylo ve včerejším utkání. Výsledek byl sice bohatý na góly, ale bylo to úplně jiné než v předešlých zápasech. Myslím si, že to nebyla týmová hra. Nebylo tam to srdíčko, radost z gólu, ze hry. Prostě ten semknutej výkon z předešlých bojů a tahání za jeden provaz včera chybělo. Myslím si, že ty změny nepřinesly nic dobrýho, ba naopak. Najednou to nebyl tým. A většina víme proč.
Důležitý boj o záchranu jsme začli aktivně, dokonce jsme vedli. Ale přišlo mi to divné, když jsme dali branku, žádná radost. Zpočátku jsme drželi krok, ale dle mě jsme nehráli poctivou hru. Někteří hráči se nevraceli a nejezdili na hřišti, tak jak by měli. Dle mě je důležité vzít si pro příště ponaučení a stavět na kolektivním pojetí hry. Individualita sebelepších hráčů, tým výborným nedělá.