Těžko se hledají slova pro takovýhle zápas. Měli jsme reálnou šanci na konečné druhé místo, ale tuhle možnost jsme si nechali utéct mezi prsty. A přitom vstup do zápasu nebyl vůbec špatný. Po pár minutách hry upláchl soupeřům podél lajny Novák, který následně poslal křižnou přihrávku do vápna. Tam byl připravený Dočkal, který z těsné blízkosti a v nesnadné pozici překonal brankáře. Soupeře jsme ale první brankou nezlomili. Jen pár minut po gólu se musel náš brankář natáhnout k tyči, aby vyškrábl jedovatou střelu. Při následném rohovém kopu doslova visel gól ve vzduchu, ale Majer dokázal míč zastavit pár centimetrů před brankovou čárou. Nebylo to ale nic platné. Soupeř stále dotíral. Při jednom autovém vhazování náš brankář podběhl míč a soupeř se štěstím odrazil míč do brány. A smůla se nám lepila na paty i dál. Při protiútoku soupeře sice náš brankář vystihl směr střely, ale míč jen zpomalil a ten doklouzal až za čáru. Teklo nám do bot jako při povodních, ale přesto jsme ještě našli sílu vyrovnat. Höfer poslal míč z výkopu od brány až k druhému brankovišti. Dočkal balón jemně líznul a přizvednul, takže kulatý nesmysl doplul k nohám Petra Nováka. Ten si pak s obránci zahrál hru „Pocem – kam jdeš?“ a na závěr překonal i brankáře. Vyrovnané skóre jsme ale dlouho neudrželi. K naší smůle se jednalo znovu o docela neobvyklý gól. Soupeř kopal přímý kop a trefil mezírku ve zdi. K naší smůle změnila Musilova záda směr míče a ten skončil v bráně. Ještě než jsme se z toho gólu vzpamatovali, přišla čtvrtá rána. Při rohovém kopu zůstal na zadní tyči nepokrytý soupeř, který snadno zvyšoval na 4:2.

Ve druhém poločase jsme zlepšili hru a častěji ohrožovali soupeřova brankáře. Nebylo nám to ale nic platné. Gólman totiž pochytal naprosto všechno – střely z dálky i zblízka, rány prudké i technické, vše končilo na jeho rukavicích. Vydatně mu přitom pomáhala obrana, která naše útočníky spolehlivě zastavovala už při prvním naznačení kličky. Naopak na naší polovině se často nehrálo. Ale ani tento místy drtivý tlak nevedl ke gólu. Minuty ubíhaly a my věděli, že musíme vyrovnat, abychom udrželi druhé místo v tabulce. K naší smůle se ale soupeř odmítl vzdát. Jen pár minut před závěrečným hvizdem navíc přišel pátý hřeb do naší rakve. Soupeř se ubránil obléhání a po rychlém protiútoku zavěsil míč do brány. Náš osud byl zpečetěn. Po třetí porážce v sezóně nám patří celkové čtvrté místo. Je to hodně? Je to málo? Na tuhle otázku si musí každý odpovědět sám. Já si ale myslím, že na to, že to byla naše první společná sezóna, tak se nemáme za co stydět.