Tenhle zápas by se dal nejlépe vystihnout částí textu písničky "Kdo ví jestli" od Skupiny Kabát: "přeju Vám nervy pevný jak železný dráty." Ano, tenhle zápas byl opravdu hodně překvapující. Snad ani sebelepší spisovatel by nevymyslel lepší zápletku. Netrvalo totiž dlouho a už jsme prohrávali. Majer udělal zásadní chybu, že při hlavičkování soupeře ani nezůstal v bráně ani nešel k soupeři, ale zůstal na půl cesty, takže hráč Hybrálce jej snadno přeloboval. Na druhé straně se o poprask postaral Pavel Vlach, který byl však ve slibné pozici sražen protihráčem. O tvrdosti hry si udělal obrázek i Karel Sedmík, ale následný přímý kop z jeho kopačky gólem neskončil. Vedle mířila bohužel i Kottinkova rána z voleje. Nakonec jsme se ale gólu přeci jen dočkali. Teplý zatáhl míč podél čáry až k brankové čáře, odkud tvrdě vypálil. K překvapení všech jeho střela prošla až do sítě! Rudí hráči Hybrálce ale odmítali složit zbraně a stále ohrožovali naši branku. Asi nejvážnější šanci zlikvidoval Majer včasným skluzem na hranici vápna. Další střela ale už byla gólová. Zajíček neměl v souboji se soupeřem dostatečnou rychlost a ten střelou z první k přední tyči strhl vedení na stranu soupeře. Pořád jsme se snažili hrát naši hru a několikrát jsme se dostali do solidní šance, jenže nikdy nám nepřálo štěstí. Své by o tom mohl vyprávět i Adam Folta, jehož rána z blízka mířila bohužel vedle.

Druhý poločas jsme zahájili stejně jako první. Přesto se zdálo, že oba týmy hrají již o něco opatrnější hru než v první půli. Zvrat nastal po asi pěti minutách, kdy se Folta opřel do své hlavičky a po teči soupeřova brankáře poslal míč do sítě! Bylo vyrovnáno! To jsme ovšem nečekali co nás bude čekat dál. Hybrálec sebral veškeré zbytky svých sil a všechno vrazil do útoku. Občas naše polovina hřiště připomínala frontovou linii ve válce. Nahrávky svištěls z jedné strany hřiště na druhou. Přízemní, polovysoké i loby. Střel bylo nespočet. Štěstím na nás ale nakonec přeci jen usmálo. Hoeven vykopával míč od brány a nakopl ho tak přesně, že letěl přímo na branku. Těsně před brankářem dopadl na zem a díky tomu, že byl vlhký tak mu z náručí vyklouzl. Pak už stačila jen lehká teč Kottinkovy nohy a tým se dostal do euforie! Ani tento gól ale neuťal aktivitu Hybrálce. Naopak! Jejich střely byly ještě častější, ale naštěstí pro nás, i méně přesné. Když rozhodčí odpískal konec, s radostí jsme si padli kolem ramen a vzájemně si děkovali za předvedený výkon. Možná jsme vyhráli se štěstím, ale bez nasazení a bojovnosti VŠECH hráčů bychom to nedokázali! Díky za hru, pánové!