Jaro 2011

Zimní pauza byla pro náš tým doslova ničivá a chvíli to vypadalo, že do jarních bojů nebude mít kdo zasáhnout. Van der Hoeven a Benda odešli společně do třetí ligy, Sedmík přešel do čtvrté ligy, Kameníka zlákal jiný tým z desáté ligy, Krejčí u nás skončil, protože by nestíhal školu, Javorský zase kvůli velké časové náročnosti své práce. V týmu tak zbyli pouze Majer, Musil a Vlach. Prvním povzbudivým signálem byl příchod Romana Vaško, který hrával za tým Prachárna. Ten ale nabral nové hráče a pro Romana nebylo místo. A protože jsme s Prachárnou přes zimu trénovali, stačilo prohodit pár slov a Roman byl náš. Čtyři hráči by ale na soupisce být nemohli. Zachránil nás až inzerát, který jsme vyvěsili na diskusním fóru Malé kopané. Zakrátko se nám ozval Petr Novák, že by za nás chtěl hrát a sehnal by i pár svých kamarádů. Díky jeho iniciativě se tak do našeho dresu dostali Jiří Dočkal, Milan Pošusta, Lukáš Lancman, Jan Höffer a Petr Novák starší. Tým byl zachráněn a mohl vstoupit do jarních bojů. První duel jsme prohráli jen o gól, ale další 4 zápasy jsme nepoznali hořkost porážky. V jedné chvíli jsme dokonce byli na špičce ligy, ale zaváhání v přímém souboji o první místo nás srazilo na čtvrté místo. Na poslední tři zápasy náš tým ještě doplnili Jaroslav Sedláček a Ayk Shakhbazyan.

Podzim 2010

Před touto sezónou se náš tým prakticky nezměnil. Nezaznamenali jsme žádný příchod, ale ani odchod. Vzhledem k tomu, jak se nám dařily poslední zápasy na jaře v deváté lize, jsme mohli usuzovat, že v desítce nebudeme hrát druhé housle. V prvních zápasech jsme patřili ke špičce ligy. Na naše poměry nečekaně jsme začali bodovat už v prvních zápasech – úvodní tři kola nám přinesla plný počet devíti bodů. Ve druhé polovině sezóny ale přišel tabulkový propad, když jsme prohráli 5 zápasů v řadě. Dílem za to mohli silnější soupeři, svůj podíl měly i absence našich hráčů. Poslední dva duely jsme ale vyhráli a v konečném účtování jsme obsadili 8. Místo z celkových 14 týmů. Tato sezóna totiž byla výjimečná v tom, že se sloučila desátá a jedenáctá liga – měli jsme dva vložené pátky a ve dvou týdnech jsme nehráli žádný zápas – v součtu jsme tak končili až v polovině listopadu. Miroslav Benda se stal králem ligových střelců, když soupeřům nasázel 26 branek.

Jaro 2010

Ještě před startem ligy nás potěšila zpráva, že zůstáváme v deváté lize. Do našeho týmu se po půlroční pauze vrátil Václav Krejčí a přijali jsme i nového, velmi nadějného útočníka - Davida Kameníka. Bohužel jsme ale po dvou kolech přišli o Jana Kottinka, který byl velmi platným hráčem - bohužel pro nás ho zlákala vyšší liga. Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že jsme si znovu nechali utéct úvodní zápasy. Po sérii porážek jsme první bod získali proti MOKOVu za remízu 2:2. V dalším kole jsme si vyšlápli na Finlandii, která nám podlehla 2:6, ale to byla bohužel pro nás poslední výhra v sezóně. Se Spartakem jsme prohráli a bod za remízu 5:5 s Hostincem U Lípy pro nás nic neřešil. Nepomohla ani plichta s Red Hot a závěrečná porážka od týmu Klíďo Píďo 0:8 už jen dokonala dílo zkázy. Znovu jsme se umístili na sestupové pozici, ale pevně jsme věřili, že se bude opakovat půlroku stará situace, tedy, že se kvůli zrušeným týmům ve vyšších ligách nakonec v deváté lize přece jenom udržíme. To se ale bohužel nepodařilo.

Podzim 2009

Kádr se před touto sezónou proměnil jen minimálně. Opustili jej Milan Mezera a Václav Krejčí, který by zápasy nestíhal kvůli škole. Posilu jsme žádnou nepřivedli, přesto jsme po vcelku úspěšné minulé sezóně věřili, že nějaký slušný výsledek uhrajeme. Jako už tradičně nám utekl začátek sezóny. Těžkou hlavu jsme si z toho nedělali - vždyť i v minulých sezónách jsme vždycky zabrali až v posledních duelech. Jenomže tato sezóna byla jiná. Ztráceli jsme body jako na běžícím páse, často jsme prohráli jen těsně - třeba jen o gól, nebo o dva. První bodový zisk přišel až v osmém kole! Bod za remízu 4:4 s Nulovou šancí byl sice vydřený, ale věděli jsme, že nás čeká ještě spousta práce. Když jsme v dalším zápase porazili MOKOV 7:3, zdálo se, že se nám na kopačky vrátila forma a ligu bysme mohli za 5 minut 12 udržet. Plány nám ale zhatilo předposlední kolo, kde jsme prohráli se S.P.Q.R. 1:3. Před posledním zápasem jsme už věděli, že nás sestup do desáté ligy nemine. Přesto se duel proti Šošo týmu zapsal do našich dějin. Miroslav Benda si totiž otevřel soukromou střelnici a vystřílel pro nás výhru 7:5. Sám potom díky tomuto mimořádnému úspěchu stanul na piedestalu pro nejlepšího střelce ligy - vůbec poprvé v naší historii.

Jaro 2009

Pro tuto sezónu se náš kádr vcelku výrazně proměnil. O hráčích, kteří odešli, jsem psal v závěru minulé sezóny. Jejich místo zaujali tři nováčci. Tedy abych byl přesný jeden nováček - Martin Javorský a dva staronoví hráči - Jakub Teplý a Milan Mezera. Ten ale přišel jen na několik zápasů, takže nám příliš nepomohl. V průběhu sezóny navíc odešel Jan Göth, který dostal lukrativní nabídku z vyšší ligy. Náš tým procházel ligou se střídavými úspěchy. Nejprve jsme smolně ztratili body v zápase proti Dobrýmu týmu a následně jsme dostali tvrdý direkt 0:9 od Březinek. Po dalších dvou prohrách s Kozárnou a Mudrci jsme se konečně dočkali bodového zisku. V pátém kole jsme remizovali s International týmem a další týden jsme přejeli MOKOV 7:2. Sérii zápasů bez porážky jsme protáhli na čtyři když jsme v dalších kolech remizovali se Starletem a Šlapkami. Klan polenských upírů nás sice porazil 1:7, ale poslední dva duely znovu patřily nám. s týmem S V Ayl jsme remizovali 3:3 a Chaozz team jsme porazili 3:2. Sezóna tedy dopadla úspěšně - skončili jsme na slušném 8. místě a tento výsledek nám ukázal, že těžké rozhodování v zimě ohledně vylučování hráčů nese výsledky.

Podzim 2008

Před sezónou nás bohužel opustilo trio Teplý, Matula, van der Hoeven a tým tak stál před problémem, jak zajistit obranu, která se po odchodu těchto hráčů prakticky rozpadla. Jako nejlepší řešení se ukázalo stažení Sedmíka z útoku do obrany. Náš tým ale hráče jen neztrácel. Před sezónou se nám podařilo přivést do týmu dva hráče, kteří svou sehraností, fotbalovým umem a citem pro míč našemu týmu neskonale pomohli. Byli to Miroslav Benda a Jan Göth. V průběhu sezóny se navíc do týmu vrátil obránce van der Hoeven, takže na konci sezóny jsme měli už znovu silný tým. Trvalo to ale dlouho než jsme se dočkali prvních bodů. Teprve ve čtvrtém kole jsme uhráli plichtu 3:3 s International teamem. Na plný bodový zisk jsme museli čekat až do 7. kola, kdy jsme porazili MOKOV 5:1. K záchraně nás nasměrovala až nečekaná výhra nad třetím týmem v tabulce - Galaxií, kterou jsme v posledním kole přehráli 4:1. Když jsme v závěrečném zápase sezóny vyprovodili sestupující FC Lontov výsledkem 8:4, bylo jasné, že se v lize udržíme. Obsadili jsme konečné 9. místo a s důvěrou, že se to do příští sezóny ještě vylepší jsme šli na zimní pauzu.
Během ní náš tým opustilo několik hráčů, kteří byli sice perfektními kamarády, ale už se u nich, bohužel, nedalo očekávat fotbalové zlepšení. Když jsme stáli před otázkou jestli mít tým plný kamarádů, kteří budou vymetat dno tabulky, nebo jestli po těch šesti letech konečně zamíříme výš, nerozhodovalo se nám vůbec lehce. Přesto jsme nakonec rozhodli, že z kádru vyřadíme Davida Sahulu, Davida Smejkala, Miroslava Zajíčka a Adama Foltu. Všechny tyto hráče ale moc rádi uvidíme na trénincích, nebo jako diváky na zápasech. Zároveň si velice vážíme toho, co pro náš tým vykonali.

Jaro 2008

Před touto sezónou nás opustil nejlepší střelec loňského ročníku Mezera, který dostal nabídku z týmu Maňana a Duda, který byl de facto z týmu vyloučen. Naopak se tým rozrostl o několik mladých hráčů. Kottinka, Dokulila, Klímu Matulu a Čížka. Poslední jmenovaný se k našemu celku připojil až na konci sezóny. Dobré výsledky se střídaly s těmi horšími, ale ve většině zápasů jsme měli z předvedené hry dobrý pocit. Nejvíc nám asi pomohlo štěstí v zápase s Hybrálcem, kdy brankáři vyklouzl míč z ruky. Tým si perfektně zastřílel například proti International teamu, který jsme deklasovali 9:3. Naopak jako propadák se daly označit zápasy s Venezií - 4:7 a Farmers - 0:7. Hráči, kteří k nám přišli minulou sezónu už do týmu zapadli a stali se jeho novými oporami. Jeden z nich - Jakub Teplý dokonce tým vedl coby kapitán. V deváté lize jsme obsadili konečné deváté místo a začali jsme spřádat plány na příští sezónu.

Podzim 2007

Touto sezónou začala nová éra. Teď už jsme definitivně věděli, že hráči, kteří s námi byli po několik sezón a táhli nás nahoru, se už nevrátí. Rozhodili jsme tedy sítě na všechny strany a začali budovat nový tým. Z toho, který hrál ještě na jaře zbyli pouze Majer, Vlach, Smejkal, Sedmík, Sahula a Zajíček. Tým se ale ještě před startem sezóny podařilo doplnit a náš oranžový dres tak oblékli hráči jako Teplý, van der Hoeven, Mezera, Duda či Folta. Novému týmu chvíli trvalo než si na sebe zvykl, navíc po úvodní porážce (1:13) vyvstaly i otázky, jeslti máme vůbec šanci. Další průběh sezóny ale jasně dokázal, že tenhle tým má zdravé jádro. Tým táhl hlavně excelentní střelec Mezera, který nám několikrát vytáhl trn z paty. V této sezóně jsme navíc zaznamenali doposud nejdelší nepřetržitou sérii utkání bez porážky - bylo jich celkem 5 - tři remízy a dvě výhry. Díky tomuto bodovému vláčku se nám podařilo udržet se v lize.
Po roce 2007 jsme obsadili 109. místo v žebříčku v konkurenci 128 týmů.
V kategorii Objev roku jsme se umístili na 84. místě v konkurenci 110 celků.
Zimní útočiště jsme našli v hale TJ Třešť.

Jaro 2007

Tahle sezóna by se dala označit jako krizová, nezapomenutelná a zlomová. Na jejím začátku jsme mezi sebe přijali Tomáše Mašáta, který se hned ve svém druhém vystoupení v lize popral se soupeřem a my moli být rádi, že jsme vítězné utkání neztratili kontumačně. Nakonec nám ale ani tyto tři body ani dvě další remízy nepomohly a sestoupili jsme do nejnižší ligy, kterou jsme kdy hráli - do deváté. Během sezóny to zase začalo mezi některými hráči skřípat a vše vyvrcholilo na závěru celé sezóny, kdy tým opustilo "staré jádro" - Miroslav Novák, Jindřich Brychta, Jan Poukar i Ondřej Musil. V týmu zůstalo jen pár hráčů a nová sezóna se rychle blížila.

SMJ Hroch cup 2006

Po více než 4 letech! se Leaders přihlásili na nepovinný turnaj. Snad to je začátek nové éry, kdy budeme hrát i tam, kde to není povinné. Turnaj jsme odehráli s poměrně přesvědčivými výkony, ale k úspěchu nám chybělo střelecké štěstí. Všechen střelný prach jsme použili již v prvním utkání proti SMJ. Karel Sedmík začal skvěle, ale soupeř byl mnohem střelecky úspěšnější a postupně navyšoval skóre. Tým se ale z vyššího rozdílu rychle oklepal a hned v druhém utkání dokázal uhrát bod za remízu s vítězem sedmé ligy s Red Hot. Body jsme mohli získat i s Lontovem, ale opět jsme doplatili na střeleckou impotenci a prohráli nejtěsnějším možným rozdílem.Poslední zápas proti Ajtakrajtě byl rozhodující mohli jsme postoupit, ale tlak jsme nezvládli a prohráli 0:3. Všichni hráči ale byli šťastní a je zřejmé, že to určitě nebyl poslední dobrovolný turnaj, jehož budeme členy.

Podzim 2006

I letos jsme pro podzimní boje postoupili do sedmé ligy. Před sezónou jsme do týmu přivedli několik nových tváří. Novými členy našeho týmu se stali Pavel Vlach, Karel Sedmík, David Smejkal, Miroslav Zajíček a Marek Mašát. Do sezóny jsme vstoupili jako na jaře bitvou s Hybrálcem. Podzimní duel přinesl hned jedenáct gólů. Bohužel sedm z nich bylo v naší síti. Ani další duel proti Rapidu se nám nepodařil. Zde jsme navíc vyhořeli i střelecky a prohráli 0:7. Zápas s vedoucími Red Hot vypadal po půli slibně, ale druhá část rozhodla o naší prohře. S nepořízenou jsme odcházeli i z duelu s AC Spatra. Tým začal propadat lehké depresi. Sestup byl již mnohem reálnější než jsme byli ochotni si připustit. V ten správný čas nám los poslal do cesty MDM Internazionale, proti kterým se nám obvykle daří. I tomto zápase jsme to potvrdili. Obří podíl na tom má nadprůměrný výkon brankáře Smejkala. Nejvíce z celé sezóny nás však mrzí další zápas. Proti STS Chvojkovicím jsme měli na tři body, ale vlastními chybami jsme si k nim zavřeli dveře. V dalším kole nás smetla Gábinka 5:0 a my s pomalu začali smiřovat se sestupem. Nikdo z nás totiž nečekal, že porazíme VŠP! Tým, který nás na jaře přejel. Naši útočníci však obuli střelecké kopačky a nakonec jsme se po perfektně odvedeném výkonu radovali z těsné výhry 4.3. Tým byl velmi nabuzen, což se projevilo i proti Šlapkám. Nadšení však již nestačilo a soupeř nás doslova přetlačil 1:3. Předposlední zápas se odehrál za zhuštěné atmosféry a snad nebude zapotřebí jej dále rozebírat. Poslední kolo přineslo přímý souboj o setrvání v lize proti Formaroste. Náš tým jej však nezvládl a po tvrdém boji prohrál 1:3. Opět jsme se tedy nedokázali v sedmé lize udržet na déle než na jedinou sezónu. Doufejme, že na jaře opět postoupíme zpět.
Po roce 2006 jsme obsadili 82. místo v žebříčku v konkurenci 126 týmů, což je historicky nejlepší umístění našeho týmu.
V kategorii Objev roku jsme se umístili na 67. místě v konkurenci 97 celků.

Jaro 2006

Tato sezóna je v mnohém zvláštní. Jelikož se jedná o poslední sezónu, kdy jsme ještě na jedné škole, rozhodli jsme se angažovat do týmu hráče z naší třídy. Po dlouhé době se k nám vrátili Urban a Vetchý. Jako nováčci naskočili Macháček a Mičán.Pro začátek sezóny jsme se vlastně jen sehrávali. Ohromným překvapením byla výhra nad Internazionale 1:0. Dobré obranné statistiky nám však pokazily další dva zápasy (skóre 4:15). Tyto prohry nás poslaly ke dnu tabulky. Byli jsme předposlední! Potom jsme se ještě několikrát museli vzpamatovávat z nečekaných proher, ale novou krev do žil nám vlil zápas proti Colasu "C", kde jsme sice nepodali optimální vývoj, ale alespoň jsme vyhráli. Když jsme k tomu přidali výhru nad odevzdaným WC Respect a nečekaný triumf nad Pivoj Heroltice "B", byli jsme najednou na krásném čtvrtém místě. Jenže potom přišly dvě porážky od celků z nejvyšších pater tabulky - Red Hot a VŠP, ale v posledním zápase, který jsem osobně nazval "loučení legend", proti Slownaftu Bedřichov tým zapnul a sezónu jsme tak ukončili na šestém místě. Do další sezóny ještě posílíme a možná budeme moci pomýšlet i na postup.

Ligový pohár 2005/2006

Náš další turnaj se již odehrál na umělé trávě u ZŠ Rošického. Stejně jako vloni, i letos jsme se potýkali s nízkými teplotami, které však již naštěstí nebyly tak kruté jako vloni. Všechny tři zápasy jsme odehráli ve slušné formě a věřili jsme, že se v osmé lize neztratíme. Tento turnaj byl nadlouho posledním představením Patrika Fišera v našem dresu. Amatérský fotbal vyměnil za plně profesionální.

Podzim 2005

Po dlouhé době jsme hráli opět sedmou ligu. S odstupem času mám z této sezóny hořkokyselé vzpomínky. Ještě v prvním zápase tým makal a skvěle odehrál zápas s favoritem ligy - ŽeleJuve. Potom jsme se ale vezli na vlně proher. Neutěšenou situaci na brankářském postu jsme se pokusili vyřešit tím nejhorším způsobem. Přemluvili jsme Lukáše Seborského, aby za nás odchytal pár zápasů. Již při jeho prvním účinkování byl náhodou vyfocen reportérem místních novin a hned další den se objevil na titulní straně. Reakce vedení na sebe nenechala dlouho čekat. Seborský dostal stop na celou další sezónu, dva naše zápasy byly zkomtumovány a náš kapitán dostal stop na tři zápasy. V lize nás mohlo zachránit jen poslední kolo. Museli jsme bezpodmínečně porazit rivaly z Reds. To se nám nakonec podařilo, ale druhá část záchranného plánu - aby alespoň jeden z dvojice Formaroste, AC Spatra prohrál, se nepodařila. Po jedné sezóně tedy sestupujeme do osmé ligy. Celkový žebříček tohoto roku ukázal, že jsme 85. nejlepší tým ze 106 celků.

Jaro 2005

Jestli by si tahle sezóna zasloužila nějaké přízvisko, bylo by to určitě plná nečekaných překvapení a dějových zvratů, které by nevymysleli ani špičkoví spisovatelé. Ještě před začátkem ligy nebylo vůbec jisté, zda budeme dál hrát. Pouhé tři dny před uzávěrkou soupisek byli na našem seznamu pouze tři hráči. Majer však apeloval na Brychtu a ten do týmu přivedl spoustu nových hráčů - Leaders byli zachráněni. Ti noví hráči byli bratři Sahulové, Pavel Pleško, Ondřej Musil, Radek Šaroun a Miroslav Benda. Zápasy jsme hráli dobře. Jen nás často mrzela bodová ztráta se slabšími soupeři. V celé lize jsme bojovali jako lvi a nakonec se umístili na pátém místě. Všichni jsme si říkali:" na to, že jsme do týmu přivedli tolik nových hráčů, je to výkon skvělý, teď už se jen víc sehrát a v příští sezóně zaútočit na postup.". Jenže během přestávky zapracovaly kontumace ve vyšších ligách a odmítnutí Romy postoupit, což nám otevřelo dveře do vytoužené sedmé ligy. Během této sezóny se nám podařilo získat sponzora. Stala se jím firma Reiterman. Od této chvíle jsme změnili klubové barvy a v duchu našeho sponzorství jsme přešli na oranžovou barvu.

Ligový pohár 2004/2005

Jelikož se náš tým umístil v minulé sezóně na třetím nejhorším místě v poslední lize, bylo jasné, že si účast v poháru budeme muset zasloužit. Čekala nás tedy kvalifikační skupina. V ní jsme nejprve porazili Barselónu a jasným rozdílem přejeli i Plandry. Druhý jmenovaný zápas byl unikátní v tom, že jsme měli se soupeřem takřka stejné dresy. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby alespoň jeden tým měl rezervní výstroj, tak tomu ovšem nebylo. Rozhodčí tedy musel učinit výjimku z pravidel a náš tým hrál bez dresů. Po dvou zápasech jsme měli nejlepší obranu a čekal nás nejtěžší soupeř: Celtic. Postup jsme však již měli v kapse, tak jsme si mohli dovolit i vysokou prohru 0:8. Ze druhého místa jsme postoupili do základní skupiny. Teplo haly SK jsme byli nuceni vyměnit za chlad umělé trávy Na Stoupách. Co si budeme namlouvat. Byl skoro prosinec a utkání začínala až po dvacáté hodině, kdy se rtuť v teploměrech krčila kolem -15°C. Nevím, zdali to bylo mrazem, ale opět jsme se gólově neprosadili a jediné tři body jsme si připsali za neúčast AC Spatra.

Podzim 2004

V této sezóně se také vyhrotila situace v našem týmu. Během sezóny se neustále zhoršovaly vztahy mezi hráči. Všem bylo jasné, že za tyto problémy může náš kapitán Hájek. Svým autoritářským přístupem a neochotou něco řešit byl zdrojem neklidu. Proto jsme se rozhodli ho jménem celého týmu sesadit z funkce kapitána. Hájek to správně pochopil jako projev nedůvěry a dobrovolně opustil tým. Jeho uprázdněné místo zaujal Jindřich Brychta. Po fotbalové stránce jsme čekali lepší průběh. Dlouho jsme si nemohli najít svůj herní styl a porazili jsme jedině dva nejslabší týmy v lize - Barselónu a Plandry. Sedmé místo bylo pro většinu hráčů zklamáním, všichni totiž očekávali okamžitý postup zpět do sedmé ligy. Nového brankáře Poukara to však stále více táhlo do pole, takže si Majer opět zachytal. I kvůli němu jsme prohráli několik zápasů. Aby si tento brankář nemohl stěžovat na nedostatek práce, byl v půli sezóny uvolněn na střídavý start do sedmé ligy, do Reds, kterým odešel brankář Seborský do druhé ligy. Majer však Reds poslal do osmé ligy zpět k Leaders. V této sezóně za nás poprvé nastoupil náš útočný klenot - Patrik Fišer, jehož služby se nám v dalších sezónách ohromně vyplatily. Po roce 2004 jsme se propadli o mnoho míst dolů. V konkurenci 99 týmů jsme obsadili 95. místo.

Jaro 2004

Jaro roku 2004 poslalo náš tým do osmé ligy. Není se co divit, jediný vyhraný zápas nám moc nadějí na záchranu nedával. Náš tým se rozrostl o nové hráče. Po odchodu Hintenause chytal Majer. Jeho výkony však byly neuspokojivé a proto byl do týmu přizván Jan Poukar. Druhým nováčkem, byť jen pro jednu sezónu se stal Jan Polák, kterého nám uvolnili z Reds, zřejmě pochopili, že není možné od nás hráče jen čerpat, ale občas nám mají některého i dát. Neúspěchy týmu se negativně projevovaly na náladě hráčů. Sestup byl téměř nevyhnutelný Hájkův autoritářský přístup utlačoval a ubíjel náladu všech hráčů. Někteří pak ani neměli chuť dát do zápasu všechno, co v nich je, někteří často prohlašovali, že pod tímhle kapitánem hrát nebudou. Tyto hlasy byly s blížícím se sestupem stále silnější. Sestup byl tedy jasný již v půli sezóny. Všichni čekali, že se Hájek kapitánství kvůli velkému tlaku vzdá. To se však nestalo a tak v našem týmu tikala časovaná bomba.

Ligový pohár 2003/2004

Osmého února jsme odehráli dva zápasy (Rychlá rota se nedostavila). Hned první zápas proti Gordic Kanárci "C" naznačil naše vyhlídky. Soupeř nás smetl 17:3 a druhý zápas s Celticem jsme smolně prohráli 4:3. Pro tento pohár se již do týmu vrátil Jindřich Brychta a svými výkony si řekl o další setrvání v týmu.

Podzim 2003

V téhle sezóně se jasně ukázalo, že se náš tým s odchodem klíčových hráčů vyrovnal jen těžce. Díru po odchodu Seborského sice zalepil také skvěle chytající Hintenaus, ale hráči v poli si často nevěděli rady se zakončením - z prvních pěti zápasů jsme dali pouhopouhé dva góly. Od sestupu nás zachránilo jen to, že náš zápas s Polys byl kontumován a po výkonu proti FC Interu, který by do této sezóny ani nepatřil, jsme se v lize s odřenýma ušima přeci jen udrželi. V týmu to však skřípalo. Už to nebyl ten kamarádský vztah jako na začátku. Stále častěji se na hráčích projevoval stres a nervozita. Během zimy jsme si opět zamluvili halu. Malou tělocvičnu Na Jarní jsme vyměnili za rozměrnější halu Start Jihlava. Zde jsme měli každou sobotu přátelské zápasy s Reds. Jako perličku bych uvedl, že jsme ani jeden z nich nevyhráli a zápasy vždy končily vysokým skóre. Po roce 2003 jsme si o jedno místo v žebříčku polepšili a poskočili jsme na 81 pozici. Nutno ovšem poznamenat, že letos již bylo v žebříčku celých 104 týmů!

Jaro 2003

Tahle sezóna se nám povedla ze všech nejlépe. Po skvělých výkonech v poháru i v lize bylo jasné, že nebudeme moci všechny hráče udržet. Martin Vetchý odešel ještě před úvodním zápasem do týmu Slunečníci. Ligu jsme začali skvěle - z prvních pěti zápasů jsme ve čtyřech bodovali. Po pátém zápase nás však postihla krutá rána. Naše dosavadní brankářská jednička Lukáš Seborský vyslyšel volání konkurentů z Reds a přešel do jejich celku. Leaders dlouho hledali odpovídající brankářskou náhradu, ale neúspěšně, o čemž vypovídá i to, že ze zbývajících zápasů 6 zápasů jsme vydřeli jediný bod. Během sezóny i po ní začali náš tým opouštět další hráči. Do Reds přešli Urban i Brychta. Z nováčků z minulé sezóny tedy zbyl jediný Petr Coufal. I přes tyto problémy jsme dokázali vybojovat 8. místo. Od té doby se nám tento výkon již nepodařilo vylepšit. Shodou okolností to byla jediná sezóna, ve které jsme se umístili na vyšší příčce než Reds.

Ligový pohár 2002/2003

To, že se nám tyto tréninky vyplatily ukázal tento turnaj. Do skupiny jsme dostali těžké týmy, ale podali jsme do té doby nejlepší výkon a z důvodu hromadné bitky v posledním zápase jsme díky kontumaci zvítězili. Na tomto turnaji zazářily hvězdy nových hráčů v plné síle. Když jsme postoupili do osmifinálové skupiny, selhala v našem týmu organizace a k zápasům se dostavilo jen minimum hráčů. Tato kostra již nemohla odolávat ještě kvalitnějším týmům a lze považovat za zázrak, že jsme uhráli alespoň jednu remízu.

Podzim 2002

Datem 21.8.2002 se začala psát historie našeho týmu. Byli jsme posláni do nejnižší - sedmé ligy coby tým kamarádů, kteří chtěli okusit chuť fotbalu. Tato sezóna pro nás byla velkou školou. Již první zápas Rudou Hvězdou (0:25) nám ukázal, jak to budeme mít v této lize těžké. Soupeři si z nás dělali trhací kalendář a sloužili jsme jim jako objekt k navýšení skóre. Až zápas s Interem nám vyšel, jako jediný v celé sezóně jsme jej vyhráli. Tým se během ligy lehce obměnil, neboť jsme do něj angažovali hráče, kteří přišli nově do naší třídy. Většina z nich se u nás moc dlouho neohřála, ale k tomu později. Bohužel ani nová jména jako Brychta, Seborský, Urban, Vetchý, Coufal nás nezachránila od beznadějně posledního místa. Již na konci sezóny jsme si uvědomili, že takhle to v dalších sezónách nejde. Celou zimu jsme tedy každý týden v pátek trénovali v tělocvičně ZŠ Jarní na Horním Kosově. Po roce 2002 jsme obsadili poslední, 82. místo v celkovém pořadí jihlavské malé kopané.